„… kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ L 11,10
Hledat i tlouci lze různými způsoby. Jde o to, co hledáme a na které dveře tlučeme. Jde o to, hledáme-li s pokorou a s pokorou tlučeme. Svobodní zednáři našli. Otevřel se jim způsob aktivního života, života, který není jalový, není sebestředný, je to způsob, který směřuje dovnitř a teprve pak ven. Říká se o nás, že chceme ovládnout svět. Pravda je jiná. Chceme svět měnit. A začínáme tím, že měníme sami sebe.
Tomu, kdo stojí mimo iniciační Řád Svobodných zednářů a usiluje o vstup do něj, říkáme Hledající. To velké „H“ není gramatický kapric. Je to označení toho, kdo hledá sám sebe, svou podstatu, své místo v životě, kdo hledá spřízněné duše a je ochoten podrobit se prastarým pravidlům a rituálům. Toho, kdo hledá cestu spletitým světem vlastního nitra a tuší, že jedině tudy dá se projít do světa ostatních lidí. Skrze poznání svých kvalit i svých nedostatků. Toho, kdo chce zapálit pochodeň dobra, plamen lidskosti, oheň účinné empatie. Toho, kdo je ochoten se změnit, aby mohl měnit jiné. Toho, kdo chce pravidelně vstupovat do společenství zralých a čestných mužů a vracet se do profánního života s touhou pomoci. Toho, kdo se nespokojuje s jednoduchými odpověďmi a nebojí se pokládat si složité otázky.